Jizda autem po Japonsku
25. 11. 2009
Citace z průvodce Japonskem (Berlitz):
Řízení auta v Japonsku je naročné = tuto skutečnost nedoporučujeme. Úroveň řidičů je různorodá, je třeba počíte s tím, že po Japonských silnicích jezdí více vyznavačů rychlé a riskantní jízdy a lidí s velmi omezenou pozorovací schopností. Také díky tomu jsou nehody, úrazy a úmrtí na Japonských silnicích celkem časté.
Na japonských silnicích se jezdí v levo, což může být snadné pro britské řidiče, ale zároveň může vystrašit téměř všechny zahraniční hosty. Silnice jsou ucpané a možnosti parkování velice omezené. Orientaci ve městě neusnadňuje ani to, že málokterá ulice je označena jménem. Místo toho jsou bloky budov očíslované podle archaického systému, většina ulic pouze slouží k oddělení bloků. Dopravní značení jsou většinou jak v latince, tak v Japonských znacích.
Nejvyšší povolená rychlost je 40km h ve městě, 60 km h na předměstí a 100 km h dálnice.
Tak to sedí a mě to pobavilo. Já to vidím takto.
Řízení auta v Japonsku není vůbec náročné a tuto zkušenost rozhodně doporučuji. Úroveň řidiču je skutečně různorodá, je třeba počítat s tím, že na silnici jezdí spousta vyznavaču rychlé a arogantní jízdzy nerespektující pravidla silničního provozu a spousta řidičů s velice nízkou pozorovací schopností nerespektující přednost v jízdě.
Označení hlavní a vedlejší silnice jsem zatím nepoznal. Bylo mi vysvětleno že hlavní silnice se pozná podle velikosti silnice. Silnějši silnice je většinou hlavní a tak se může frčet jak o závod. Problém nastává v momentě kdy si nejste jisti která silnice je vlastně ta větší. Boční silnice často bývají označeny stopkou. Je nutné počítat s řidiči kteří nerepspektují přednost v jízdě a bez rozhlednutí vjedou do vasi cesty. Jak pravil muj kolega, který mě vezl domu z práce, kterého jsem upozorni na auto z leva “ to je dobry on to zvladne “, skutečně zvladnul, ale já se málem po….
Dopravních značení jsou v latince, ale dopravní upozornění jsou pouze v Japonských znacích. Něco už jsem se naučil a to ostatní prostě nevím co znamená. Hlavně jsem se naučil upozornění na kameru fotící rychlé řidiče. Parkování je skutečně hodně omezené a to hlavně ve městech. Parkovací místa jsou z pravidla za poplatek a každě parkovací místo musí mít zaregistrované jedno auto, za které majitel platí. V Nagoye cca 3000kč mesíčně. Já jsem parkoval v parku u svého bydlení, tak trošku po Česku. Do té doby než přišli ve firmě na to, že mám auto. První otázka, kde parkuješ? No, v parku. Velké překvapní protože je to zakázáno, jenže já nic nepřečtu a tak prostě parkuji. Musel jsem si udělat registraci na firemní parkoviště a I na parkovište co patři k bydlení od firmy. U pana vrátného od ubytovacího zařizení jsem si vyzvednul dvou list formulář a za pomoci kolegině z práce jsem ho vyplnil. Na poslední stranu jsem musel napsat pět vět o previdlech bezpečnosti při řízení motorového vozidla, která samozřejmě dodržuji. “ Nejezdím když piju alkohol. Používám bezpečnostní pásy. Nejezdím když jsem ospalý. Nejzdím rychle atd. A nedlobu se v nose” (Mimochodem, podle statistiky, vetšina chlapů, když čeká na červenou na křižovatce, tak se prý dloube v nose. No to by mě zajímalo jak na to přišly, to přeci nejní pravda.) Pan vrátný mi překontroloval řidičský průkaz a technické oprávnění. S formulářem jsem už jen zaběhnul do firmy, aby mi to potvrdil můj šéf. Načeš jsem zjistil, že nevím kdo je můj šéf pro potvrzování formůlářů, a že to vlastně najednou neví nikdo. Pak zpět do vrátnice, znova překontrolování dokladů a příslib, že budu jezdit opatrně no a už parkuju jako spořádaný Japonec. Ale dají se najít figle i v parkovaní a tak parkovací místa existujou. Já už mám zákaz pakovat ve dvou parcích v Nagoye, ale nezoufám v Nagoye je parků dost!
Rychlosti v jízdě na Japonských silnicích jsou hodně zajímavé. Ve městě od 30 do 50 km/ h, ale pokud to jde každý to valí co vzdálenost od semaforu k semaforu dovolí, takže i 80km/h. Mimo město jsem víc jak 50km/h neviděl a vzhledem k tomu, že město a mimo město bývá mnohdy uplně stejné, tak i jízda až 80km/h není nebvyklá. Jízda mimo město a na předměstí je skutčně stejná a velice zdlouhavá. Cesta z Owase do Nagoya mě trvala 7hodin, vzdálenost cca 250km. Na dálnici jsem zatím vyšší povolenou rychlost než 80km/h neviděl, ale většina aut stejně jede kole 120km/h, pokud doprava dovolí, zácpy velice časté. Předjíždění z prava i zleva není neobvyklé a je možné se setkat s téměř kolmým dálničním nájezdem. Japonské dálnice jsou velice drahé. Pro levnější a pohodlnější placení dálničních poplatků je třeba vlastnit ETC kartu, která je spojena s visa nebo master kartou a tím pádem přímo propojena s bankovním účtem. Požádal jsem si o visa kartu v bance. Za dva týdny jsem dostal odpověď, že je má žádost zamítnuta. Důvod, cizinec, nedůvěryhodná osoba. Počkám pár týdnů a zkusím to jinde.
Jak je známo, tak Japonci hodně věcí tvoří a sdílejí dohromady. Myslel jsem si, že je to z důvodu lepší organizace a týmové spolupráce. Důvod je ve skutečnosti ještě úpně jiný. Jde o vzájemný dohled jeden nad druhým, aby se nepodvádělo. Stím je spojen i společenský trest. Takže pokud je přistižen řidič s alkoholem v krvy při řízení motorovíého vozidla, tak platí pokutu celá posádka motorového vozidla a může dostat pokudtu i ten kdo s dotyčným popíjel v hospodě i kdy už nesedí v autě. Tak to jsem byl poučen. Neuvěřitelné? Nezkoušel jsem. Pouze jízdu ze sádrou na noze a dostal jsem pokáráno od všech co o tom věděli, že pokud bych způsobyl nehodu, tak budeme potrestáni všichi. Ze sádrou na noze se auto řídit nesmí.
Semafory jsou na křižovatkách umístěny za křižovatkou. Na některých větších křižovatkách jsou semafory jak za křižovatkou, tak před křižovatkou a někdy i na straně křižovatky. V Japonsku je poměrně hodně zábavných center s velkým množstvím herních i výherních automatů pačinko. Tyto budovy bývají neuvěřitelně osvíceny velkým množstvím různých světel . Pokud je taková to budova na křižovatce semafor splyne s touto budovou a není dobře vidět. Mě se stalo dvakrát, že jsem málem přehlédnul semafor. Pravděpodobně interval mezi zelenou a červenou na semaforu je krátký a tak několik aut vždy projíždí ještě na červenou. Tím, že je semafor za křižovatkou, může řidič čekající na volné znamení , vidět kdy už má boční sinice červenou a tak nečeká až padne volné znamení a vyjíždí do křižovatky i kdy ž má znamení na stůj, červenou. Na křižovatce bez semaforu bývá stopka a čára na silnici, kde má řidič zastavit. Velice část, pokud řidič na této značce zastaví, nevidí dobře do křižovatky. Často tato křižovatka bývá vybavena zrcadli. Před vlakovým přejezdem je vždy stopka. Značka STOP má tvar trojúhelníku s nápisem stop v Japonštině. Tak stejně na silnici je nápis stop v Japonštině.
Pro řízení v Japonsku stačí mezinárodní řidičský průkaz. Při delším pobytu si lze zažádat o Japonský řidičský průkaz. Mělo by jít pouze o výměnu. Vyplnění žádosti a doložení kopie pasu a ověřeného překladu českého řidičského průkazu a zdravotní prohlídka. Česká Republika spadá mezi země, kde stačí jen překlad řidičského průkazu pro vystavení Japonského řidičského průkazu. Někteří Japonci neví že Česká Republika vůbec existuje a tak se může stát, že budete zařazeni mezi země které musí dělat testy. Tak jako se to stalo mě, když jsem se přišel informovat na policejní inspektorát v Nagoye. Mistr Policista nebyl moc příjemný a tak jsem si vyslechnul spoustu informací o jeho těžké práci a jak s celý den nezastaví. Po dlouhém vysvětlováni si šel zpět stoupnout do kouta a pozorovat šrumec na policejní stanici. Zřejmě policista pozorovatel. Příště to zkusím znova.
No a jak já jezdím? Já si to náramně užívám. Nejsem cholerik a tak se spíš bavím. Japonci jsou nadruhou stranu velice ohleduplní a tak není problém kdykoliv odbočit nebo zastavit. Troubení je neslušné. Stalo se mi, že jsem se uprostřed pěti proude silnice zakoukal do mapy, když jsem čekal na zelanou a probral jsem se když už padal opět červené, ale nikdo nezatroubil. To se ani Japoncovi nemůže stát, aby se zakoukal do mapy, všichni mají super auto navigace. Stopaře jsem vzal jednou. Vic jsem jich nepotkal. Jezdím každý den a víkendy větší vzdálenosti. Auto mám upravené, tak abych v něm mohl i spát na vzdálenějších cestách po Japonsku. A nejen na cestách. V Japonské firmě je pauza na oběd hodinu. Většina zaměstnaců do sebe nacpě oběd a ulehne ke spánku. V kanceláři složí čelo na stůl nebo pokud je volných pár židlý, tak na se zaměstnanec natáhne na židle. V dílně se klidně ulehá na karton papíru na zem. Já chodím chrnět do pohodlí auta. Řízení auta v Japonsku jsem se také obával, ale bývalý majitel, jistý Pepa (Filip) z Třeboně, mě přesvědčil, že je to v pohodě. Mám od něj auto a jsem rád, že mě přesvědčil. Určitě mnohem levnější než vlak nebo autobus. Já jízdu autem v Japonsku rozhodně doporučuji.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář